komparz


Mám jeden tip na brigádu... Mnoho let jsem přemýšlel, že bych si vyzkoušel být komparzistou u filmu. Dostat se na plac a omrknout, jak to tam chodí. Až teď jsem dostal konkrétní tip na poptávku do nového filmu Petra Zelenky. Šlo to rychle: před šestou večerní jsem odeslal přihlášku, chvíli na to dostal potvrzení a zhruba o dvanáct hodin později jsem frčel tramvají a trolejbusem do klubu Melodka. Tam jsem stepoval už v sedm, ale na plac se šlo až někdy v devět, pokud si dobře pamatuji. Mezitím se podepisovala smlouva (já musel dvakrát, protože jsem před tím neudělal kopii) a řešily kostýmy. Překvapením nejen pro mne bylo, že se místo avizované diskotéky měl natáčet hip-hopový koncert. Lidi tedy neměli to správné oblečení. Já jsem u kostymérů prošel v tom, co jsem měl na sobě. Další překvapení bylo, že se nic nezkoušelo, nic se nevysvětlovalo a hned se jelo naostro. Naprosto nulové vedení komparzu. Na pódium vylezl Jiří Mádl a začal rapovat. Byl to tedy takový mini koncert, kde byla skladba jen do refrénu pořád dokola. Kdyby nebylo úmorné vedro, ze kterého mělo pár lidí blízko do zkolabování, tak by to byl docela zajímavý kulturní zážitek.
Následoval oběd (banán) a přesun na Výstaviště. Tam čekalo další čekání zpestřené  schvalováním a upravováním kostýmů (prošlo mé červené polo triko, co jsem si donesl). Točila se přednáška o rozdílu mezi americkým a českým právem. Naše práce  spočívala v sezení se zaujatým výrazem, dělání si poznámek a pak v několikerém odcházení a přicházení.

Domů se šlo v sedm. Hurá. Za celý den jsem dostal odměnu tisíc korun českých, což sice jako brigáda za dvanáct hodin není mnoho a za účinkování ve filmu ještě méně, ale pro mne, jako filmového nadšence, to byla výborná zkušenost. Takže kdo si chce přivydělat a ještě zahrát ve filmu, byť jako rozmázlý flek někde v pozadí, komparz doporučuji všemi deseti.