Ne vždy všechno musí jít podle plánu. Původní představy obalu na PIOTROLOGY byly trochu jiné a zahrnovaly fotografii amerického hosta Vincenta Herringa. Fotografování mělo proběhnout po koncertě ve Flédě a já udělal chybu, že jsem na tento plán přistoupil, přestože zkušenost praví, že po koncertě se nedá zorganizovat zhola nic. Tak se také stalo. Jakmile koncert skončil, všichni se prakticky okamžitě rozprchli. Hlavní hvězdy spěchaly na hotel a mně nezbylo nic jiného než se rozloučit se zbytkem.

Bylo tedy potřeba vymyslet náhradní řešení. A i když se na albu objevují velká jména, padlo rozhodnutí, že tam bude opět sám Lukáš Oravec se svou trubkou. Což vlastně není nic špatného, že je kapelník na titulce sólo.

Dohodla se amatérská photosession u mě doma. Lukáš dorazil s nástroji, v saku a s čerstvě nažehlenou bílou košilí. Nafotili jsme hromadu materiálu, spoustu vtipných momentek, ale seriózní výrazy podle představ se ne a ne dostavit až jsme to odpískali a šli na pizzu. Při následném prodírání se vším tím nafoceným humorem jsem přeci jenom objevil pár fajn seriózně působících fotek a jednu jsme zvolili na obal. 

Opět jsem použil dvojbarevnou úpravu ve stylu debutu. Trubka opět dostala zlatý tón a zbytek jsem tentokrát nechal černobíle s lehkým filtrem.
Na té fotce to vypadá, jako by Lukáš hrál nějaké zběsilé sólo a ve skutečnosti je to moment, kdy ho chytl záchvat smíchu. A to je přesně to, co jsem potřeboval. 

Ač na titulní straně nenacházím ani po letech žádnou chybu, na zbytek obalu nejsem vyloženě hrdý. Na zadní stranu jsem dal okýnka s fotkami jednotlivých muzikantů, která jsem pak zopakoval i uvnitř v bookletu. Dneska bych to už neudělal. Celkově mě ale obal hodně baví. Působí luxusně a má přesně ten styl, kterého jsme chtěli dosáhnout.

Takže spokojenost, spokojenost,... No... a pak přišla taková trochu nepříjemnost.

Jdu si takhle po Brně a periférně vidím cosi povědomého na plakátovací ploše. Na takovém tom výlepním válci. Sinatrology! Název stejný formátem, podobné písmo, podobná barevnost. Sinatrology, nějaká akce s písněmi Franka Sinatry, hádám, šlo ven dřív než naše Piotrology, ale nebyl to žádný velký náskok. V době, kdy se jejich věc objevila veřejně, jsme už dávno měli název i grafiku. Upřímně, dodnes si to neumím vysvětlit. To množství podobností bylo až příliš velké na to, aby šlo o čistou náhodu. Ale za sebe můžu naprosto čistě říct, že ten koncept vznikl z mé hlavy, a nemyslím si, že by se k mým návrhům nějaký jiný grafik mohl jen tak dostat. Ale historie bohužel není na mé straně a s Lukášem jsme se záhadně stali plagiátory.

Ale zase se dá říct, že dyzajn tohodle alba byl inpirací jiným, takže se objevil minimálně jeden obal, který přímo vycházel z toho mého, což mám to potvrzené. Tam mě jenom trochu mrzí, že jsem nebyl osloven přímo já, když už chtěl někdo můj styl. 

CD jsme nakonec vyráběli v jedné firmě někde směrem na Modřice, kde, jak si pamatuju,– pracovaly samé ženy. A výsledek se jim opravdu povedl.