Úkol zněl jasně: obal na detektivní novelu. Vůbec jsem nepřemýšlel, že by to mělo být v jiném stylu než v tom opravdu klasickém šedesátkovém, lehce brakovém provedení. Takové to knižní pseudo-umění. Pro inspiraci jsem se tedy vydal do historie a snažil se najít nějaký dobrý poměr mezi kýčem a výtvarně pojatým obalem.

První díl se jmenoval Milovníci sportu a autora jsem se zeptal, o čem to vlastně je. Prý je tam důležitá škola a baseballová pálka. Takže tyhle dvě věci jsem zakomponoval: nafotil jsem školu a hřiště v naší městské části, tvar baseballové pálky jsem upravil z nějaké fotky a aby to byl správný brak, přidal jsem i trochu krve, kterou jsem nakreslil ručně.

Hlavní postavou je vyšetřovatel Švéda. Prý se vyznačuje tím, že kouří malé doutníčky nebo velká cigára. A i když jsem spíše proti kouření (jakožto čtenář Chaty v Jezerní kotlině), rozhodl jsem se, že ten tabákový výrobek na obálku přeci jen dám. Abych získal hrdinnou figuru, vyfotil jsem se narcistně samospouští doma u zdi. Pan autor mi to nadšeně schválil, takže to bylo jako v případě Seana Conneryho, který byl nakonec také schválen samotným Flemingem.

Bohužel se stalo to, že jsem měl špatně zadanou šířku hřbetu (ne mojí vinou, samozřejmě) a v tiskárně to bylo evidentně všem šumák. Celá obálka se tím pádem posunula trochu doprava, zmizel pravý rámeček, obrázek se nalepil na okraj. Chvíli to vypadalo jako tragédie, ale vzhledem k tomu, že mělo jít o celou sérii knih, jsem tenhle zásah osudu velmi rychle akceptoval a na dalších obalech jsem se rozhodl tuto „chybu“ zopakovat. Takže to, co vypadá jako záměr, je ve skutečnosti znouzectnost. Ale to je situace, kterou mám vlastně docela rád. Překážky jsou koření života.

Druhý díl se jmenoval Milovníci vína. Tam jsem použil koláž z fotografií vinného sklípku, pak takový ten koštýř (či jak se ta skleněná věc jmenuje) na víno, ale už jsem tam nedával krev. Fotografie mé siluety zůstala úplně stejná. Na zadní stranu jsem dal fotku opět sebe samého, kterou jsem vyfotil ještě na střední škole. Byla tam tematicky i flaška.

Třetí díl se jmenuje Milovníci knížek a tam jsem se trošku natrápil. Pan autor mi na mé vyžádání vyfotil most v Břeclavi, kde se nejspíš něco z knihy odehrávalo, takže to, co vidíte na obálce, je fotka přímo od pana Králíka. Opět jsem tam já jakožto hrdina a hodně jsem se trápil s tím, jaký motiv bych tam ještě měl doplnit. Od autora jsem dostal tipy, že by tam mohla být třeba knížka typu slabikář, nebo nějaká plechovka s barvou, ale nic z toho se mi nepodařilo zpracovat tak, aby mi to dávalo smysl. Nakonec jsem použil písmena coby literární odkaz, které jsem samozřejmě velmi krvavě naskládal a vznikl z toho spíš laciný detektivkový symbol, ale myslím si, že je to úplně v pohodě. Tentokrát jsem neměl na zadní stranu žádnou fotku z archivu.

Musím se přiznat, že jsem ani jednu z těchto knížek nečetl. Mám pořád otravně velké množství nepřečtených knih, které se hromadí, nebo spíš vytvářejí extrémně dlouhou čekací frontu, takže nezvládám ani knížky, na kterých se podílím svým obalem...

V tuto chvíli začínám práci na čtvrtém dílu, který by měl být o hračkách.