Jestli jsem měl z českých herců někdy někoho opravdu rád, byla to dvojice Kaiser a Lábus (celými jmény Oldřich Kaiser a Jiří Lábus, pro mladou generaci, která fakt neví). Opravdu si nevzpomínám, že bych aktivně vyhledával herecké umění někoho jiného. Samozřejmě jsem uznával řadu dalších, ale tihle dva mi přirostli k srdci nejsilněji. Kromě té známé klasické televizní zábavy jsem měl rád prakticky všechny role, ve kterých se kluci objevili.

Nejvíc ze všeho jsem ale miloval rozhlasový seriál Tlučhořovi, nekonečný improvizovaný sitcom, který dlouhá léta běžel v rádiu a troufám si říct, že mi pravidelně přinášel do života světlo v potřebných chvílích. Zejména v období střední školy. Nejsem žádný „tlučhořolog“, ale svého času jsem si každý díl nahrával na kazetu k opakovanému poslechu. Masivní množství hlášek si pamatuju dodnes a dodnes je i používám.

O to větší ctí pro mě bylo, když mi bylo svěřeno navrhnout obal gramofonové desky Oldřicha Kaisera a Dáši Vokaté s názvem The Best of Pecky. Jedná se o výběr oblíbených skladeb, které tato dnes už manželská dvojice nahrála všude možně.

Práce na obalu byla víceméně radostná a vlastně poměrně jednoduchá, protože bylo přání použít fotografii, kterou nafotila Ida Saudková. Nemusel jsem tedy vymýšlet nový vizuální koncept. Obal jsem postavil přímo na té fotce. Malý problém nastal u kvality snímku, neboť nebyl k dispozici kvalitní scan, takže kromě klasické retuše všemožných teček a čárek jsem se musel potýkat i s technickými nedostatky a modlil se, aby to nebylo v tisku poznat (nebylo, uf).

Abych zachoval rukodělnou povahu celého vizuálu, která byla daná například kolorováním od paní Saudkové, naskenoval jsem písmena z jedné knihy a název desky i vydavatelství jsem sázel od oka ručně.

Původně měla být součástí balení ještě příloha s texty, ale k nelibosti vydavatelství jsem tento nápad zavrhl a prosadil nacpání všeho přímo do rozkládacího obalu. Na zadní stranu jsem na střed hodil další obrázek od Idy Saudkové, který má i hotový rámeček, takže opět výtvarný prvek, který mi usnadnil tvůrčí práci. Jen jsem trochu upravil sytost a odstín. Průvodní slovo, napsané Michalem Huvarem, jsem rozdělil do dvou odstavců, mezi které jsem vložil tracklist. Pod to se pohodlně vešly všechny technické a vydavatelské informace.

Do vnitřní části obalu (centrefoldu) jsem umístil texty písní a několik fotek ze živých vystoupení. Zvažoval jsem více variant, ale kvůli ne úplně ideální kvalitě fotek jsem zvolil menší formáty, aby v tisku zanikly některé nedostatky.

Deska vyšla v limitovaném nákladu 222 kusů na 180g vinylu. Musím říct, že výsledek je opravdu krásný. Všichni, kdo si desku pořídili, jsou stoprocentně spokojeni. Takže tak. 

Souběžně s vinylovou verzí vyšlo i CD. Tam jsem víceméně zopakoval vše, co bylo na desce, jen jsem jinak rozložil textový obsah. Slova písní jsou v klasickém vkládacím bookletu vedle samotného CD. Asi jedinou výtku bych měl k potisku samotného disku, který nedopadl úplně podle mých představ, ale zbytek je naprosto v pořádku.