O tomto problému popsaly zástupy velmi chytrých lidí velmi mnoho papíru, ale sakra...
Z pohledu původního autora není velkého rozdílu mezi překladem poezie a dílem, které vytvoří kočka, když se projde po klávesnici. Poezii, kde bylo pečlivě zvoleno každé slovo, každý obrat, není možno přeložit do jiného jazyka tak, abychom mohli podle výsledku plně posuzovat poetovy kvality. Rozdíl mezi originálem a překladem bývá mnohdy tak velký, že nepoznáte jejich spřízněnost, ani když je položíte vedle sebe. Má-li někdo rád toho kterého autora, velkého básníka, veršotepce, tak má ve skutečnosti v oblibě překladatele, který musel celou věc přebásnit téměř k nepoznání, aby tam byl nedejbože i ten rým. Všichni ti světoví velikáni, které tady my, Čechoslováci, čteme, jsou vlastně naši básníci - překladatelé. 

Někdy se jedná o překladatelský majstrštyk a přebásněný výsledek docela sedí, ale zrovna teď jsem s velkou dávkou sebezapření přelouskal český překlad sbírky Mléko a med (Milk and honey: Rupi Kaur) a nejen že by i kočka zvládla poskákat klávesnici do umělecky kvalitnějšího výsledku, ale hlavně to nemělo nic společného s taktéž debilně plytkým originálem . V podobných případech je absurdní, aby byl jako autor uváděn autor původní. A to i v tehdy, kdy má báseň i přes odlišnost podobný účinek. Tam už jde možná tak o spoluautorství, případně jen o inspiraci. Vím, že překládání poezie je zvláštní disciplína, vím, že je vše nutné posuzovat jinak, ale čím více si toho přečtu a porovnám s originálem, či jiným přebásněním, tím pro mne čtení dalších překladů ztrácí tak trochu smysl.

Módní trendy vznikají mimojiné tak, že se návrhář něčím někde inspiruje, vytáhne nějakou polozapomenutou šílenost, hodí to na přehlídku, kterou pak kopírují módní značky a prodávají to lidem. Takže třeba producent módního odpadu Gucci odněkud, zřejmě od celebrit, vytáhne geniální nápad, že by jejich kolekce měla býti obzvláštněna módním doplňkem z temných dob - ledvinkou - a netrvá ani rok a tuto nádheru svorně převezmou ostatní módní značky a další trend je na světě. Ledvinky jsem nikdy nekritizoval. V první polovině devadesátek jsme je nosili všichni a vždy jsem chápal, že pro mnoho lidí mají praktický význam. Na jejich návratu mne ale udivuje, že je nosí i ti, kteří jimi ještě před rokem opovrhovali. Ledvinka byla takový outsider, kterého udržovali při životě jen lidé údajně bez vkusu. Takové ty vysmívané typy, co ještě nosí ponožky v sandálech a igelitku ze supermarketu. Teď si tuhle kapsičku osvojily masy a i když ji třeba nenosí kolem pasu, tak je to pořád ta stejná věc, kterou by si na sebe před krátkým časem v žádném případě nevzaly. Je naprosto šílené, jak snadno se dá lidem něco vnutit. Jak lehké je posunovat vkus civilizovaného světa. Pokud se může vrátit ledvinka, pak můžeme očekávat cokoliv. Co se dnes odsuzuje, to bude zítra v oblibě. Je to trochu děsivé, protože při tomto trendu by se mohl za chvíli objevit mullet.

V naprasklé VHS kazetě s filmem Ježíš se mi zabydlela kutilka asijská (taková vosička). Postavila si tam z hlíny hnízda pro své potomky. Jak ji tu vidím přilétat a odlétat, napadlo mne se na blogu zmínit o digitalizaci všeho možného, kterou se teď zabývám. S největším machrem přes převody z analogu na digitál (a zpět), Hrošíkem, jsem teď řešil digitalizaci slušného množství VHS kazet s unikátním archivním materiálem. Stejně tak jsme digitalizovali i nějaké mé raritní singly na vinylu (například kultovní Bossanovu) a pár audio kazet.
Občas se mi stává, že když se někde zmíním o své zálibě ve videokazetách a podobných prastarých nosičích, lidé si začínají vzpomínat na dávno zapomenuté kazety se svatbami, narozeninami a podobnými událostmi, které si už třeba dvacet let nepřipomněli a dostali chuť se na ně znovu podívat. Jen už nemají třeba na čem si to pustit. Sem s tím, říkám.
Za bezkonkurenční ceny digitalizujeme VHS, Betamax, Hi-8, VHS-C a DV. Ze zvuku pak CD, audiokazety, kotouče a gramodesky. Další úpravy materiálu možné. 

Už je to víc jak rok, co jsem si dal neplánovanou pauzu od focení. Fotografický přístroj jsem nezavřel do šuplíku úplně, fotil jsem pár polozakázek, ale svou volnou tvorbu jsem v podstatě dokonale zazdil. Nejenže jsem nic pro sebe nefotil, také mi zmizela chuť do úprav již nafoceného. Až teď jsem zavítal do svých složek, kde čeká mnoho obrázků na přebrání a editaci. Předsevzal jsem si, že úpravám budu věnovat alespoň dvacet minut denně, abych co nejdříve pořešil staré resty. A co je hlavní, chci zase fotit...

Aktuálně hledám modelky a modely převážně z Brna na TFP focení:

- Portréty kdekoliv v Brně (případně okolí směr sever), malý rychlý photoshoot (ideálně v místě pracoviště či bydliště modelky pro minimalizaci cestování), jeden outfit, pár jednoduchých fotek

- Pro svůj projekt hledám kluka, co by se dokázal obléci jako Legolas. Tedy ideálně někdo z LARP komunity. Dlouhé blond vlasy (paruka) a nějaký základní outfit a rekvizity. Nemusí to být autentické, jen alepoň vzdáleně rozpoznatelné.

Někdy v budoucnu plánuji fotit:

- pohraniční stráž (padesátá léta - typ Král Šumavy)
- auto (jakákoliv amerika)
- osmdesátkový aerobic

Velmi, vééélmi pomalu rozjíždím svůj malý soukromý hudební label zaměřený na fyzické nosiče (hlavně mé milované kazety a vinyly). Mám v šuplíku pár nápadů i hotových projektů, které chci vydat podle sebe jako součást vlastního brandu. Až moc dlouho to všechno zrálo a je třeba přistoupit k realizaci, která je teď už jen otázkou volného času.

Samozřejmě jsem velmi nakloněn vydávání smysluplných projektů kohokoliv jiného. Rád také vypomohu s realizací i mimo label, protože vím, jak je složité se napoprvé do takové věci pustit na vlastní pěst.

U vlastních projektů se mám v plánu orientovat spíše na velmi malé náklady unikátních děl. Chci vytvářet opravdové lahůdky pro sběratele. Hodnotné originály.

Prosím všechny vážené návštěvníky mého portfolia, aby omluvili skutečnost, že je stále v procesu vzniku. Zatím je tu naházený nějaký základ (mnohdy v bídné kvalitě), který, jak jsem si jist, plně postačí coby ukázka mého stylu. Vše se bude průběžně doplňovat, vše se bude aktualizovat. Mám hromady grafiky a fotek, kterými se musím prohrabat. 
Budu se snažit i o nějaké to blogování, ať se také podělím o pár mouder.