Už je to nějaká doba, co jsem byl požádán Pavlem Zlámalem, brněnským saxofonistou z České Lípy, o nafocení fotek pro jeho projekt, který má napůl s Rybízem, což je přezdívka Tomana, což je příjmení, ke kterému patří mně neznámé jméno. Ač většinou takto na zakázku nefotím, nebyl jsem proti, protože jsem měl být vyzvednut u sebe doma a pak opět navrácen zpět. Tomu se nedá odolat. A Pavlovi taky ne. Takže mne vyzvedl ten Rybíz (nebo mi hrabe a bylo to jiné ovoce?) a odvezl na sever od Brna do lomu Rudice. To je takový zajímavý lom, kde je hlína, ze které si můžete něco vymodelovat nebo se jí natřít a strašit lidi. Pavel už tam čekal se svými dětmi. Případně dojel později, což je pravděpodobnější. Nutno dodat, že mi nebylo dobře.
Hoši se svlékli, napatlali hlínou a fotilo se. Nebyl vyloženě plán, jen základní nápad, takže jsme udělali něco ve stromech, pak v prostoru a nakonec se udělalo pár vodních záběrů, které vyústily v omývání bahna. Jo, teď koukám, že se Rybíz jmenuje Petr. Petr Toman, talentovaný člověk.
Doba pokročila, nafoceno bylo. Jelo se domů. Žádné veselé příhody z focení si nepamatuji, ale vzpomínky na zpáteční cestu, kdy jsem zadržoval zvracení, mám stále živé. Zastávka u pumpy byla vražedná, ale nakonec jsem to zvládl až domů, kdy se mi udělalo lépe.

Fotky byly dobré. Při té bídě nic lepšího nebylo z mé strany možné. Potom tam vzniklo asi nějaké nedorozumění s tím, jak se s obrázky bude nakládat. Mám rád co největší kontrolu nad výsledkem, pokud bych pod tím měl být podepsán, takže jsem z toho neměl úplně dobrý pocit, ale nakonec jsem poslal náhledy, ze kterých si protější strana vybrala fotky k úpravě. Ty jsem klasicky barevně upravené poslal zpět s tím, že už je mi jedno, co se s nimi bude dít. 

No a po nějaké době jsem od Pavla obdržel finální produkt. V balení cédéček jsem poměrně konzervativní a mám rád, když pěkně lícují v poličce. Tohle bylo něco extra. Znáte takové ty knížky, které když otevřete, tak se postaví obrázek? Tady otevřete desky a postaví se cédéčko. Nepraktické, ale zajímavé. A co je hlavní, tisk fotky dopadl tak dobře, až se úplně stydím za svůj předešlý skepticismus. Celý obal je velmi pěkně upraven. Na titulce je dokonce ražba. Super. Ale uvnitř je ukrytá naprostá nádhera. Dva bázliví golemové v jehličnanu. Výsledek výrazně převyšuje moji fotografii v digitální podobě. Síla tisku, síla použitého papíru a snad i finální úpravy. Ani mi nevadí zkomolené jméno. Obavy zbytečné. Troufám si říct, že kdyby se jednalo o super populární kapelu, je to kultovní a napodobovaná fotka. A tady fakt nechválím sebe.
Bravo, bravissimo. 

V souvislosti s mým částečným návratem k fotografování jsem oprášil i svůj malý renovátorský projekt. Už je to nějaká doba, co jsem se zděsil stavu archivu rodinných fotografií a dokumentů. Rozhodl jsem se ty nejcennější a nejzajímavější kusy nejen digitalizovat, abych zastavil jejich neodvratný zánik, ale také renovovat. Zub času se do některých zahryznul opravdu fest a špatné uskladnění také zrovna nepomáhalo jejich kondici. Jsou to kousky třeba sto let staré, takže snímky mohou mít i svou historickou hodnotu, pro kterou se vyplatí obětovat trochu času.

Ovládám středně pokročilou retuš, kterou potřebuji k úpravě svých fotek, případně běžných archivních kousků. Pokud už je zkáza v pokročilém stavu a problémů je hned několik na sobě, běžné dovednosti nestačí, nechce-li se s tím člověk trápit déle než je nutné. Je potřeba vědět jak na to a být dostatečně odvážný. Já se zatím učím a nepouštím se do větších dobrodružství. Například u dotvoření utrhlého a ztraceného kousku fotografie ze školky mé sebevědomí převyšovalo mé schopnosti a docela jsem se s tím trápil. Nakonec dal pro nedostatek trpělivosti přednost snadnějším kusům. Ne, že by na to moje znalosti nástrojů nestačily, jen jsem si to nevhodně zvoleným postupem zbytečně zkomplikoval a budu to částečně dělat znovu.

Digitalizaci velmi doporučuji, protože zánik fyzických fotografií je neodvratný. Není potřeba mít v jedničkách a nulách všechny fotky. Drtivá většina všech fotografií nikoho nikdy zajímat nebude. Je ale dobré zachránit ty nejstarší (unikátní historické artefakty) a potom takové, které by mohly mít v budoucnu nějaký význam. Potomci jistě ocení, když budou znát podobu někoho praprapra.

Pokud se rozhodnete vydat zachraňovat své drahocenné obrázky, tak je prosím naskenujte v co největším rozlišení. I kdyby se s fotkou dále nemělo nic dělat, tak klasických tiskových 300 dpi je málo. Nebojte se přidat, pokud můžete. Případný budoucí renovátor bude mít snadnější práci. V nejhorším případě lze improvizovaně použít místo scanneru fotoaparát. To se zdá být amatérské, ale i s takovými reprodukcemi pracuji u některých zakázek. V podstatě jakákoliv digitalizace je dobrá, protože materiál stárne a i když teď vypadají fotografie pěkně, za pár desítek let nemusí existovat vůbec. Z digitální verze se už dá vykouzlit ledacos. Takže jen do toho…

A teď k fotkám, co tu vidíte. Nahoře je děda, kterého mám zrovna rozpracovaného. Ten je docela v pohodě. Budu muset s velkou opatrností dořešit flekatou kůži a nějaké další detaily a bude to jak nové. Obrázek dole byl o něco komplikovanější. Štěstí v neštěstí bylo, že jsem sehnal dvě stejné fotky. Sice obě velmi poškozené, ale z každé jsem si vytáhl dost informací na to, abych mohl zbytek domalovat sám. Dílo nemám ještě hotové, ale už teď si myslím, že je velmi těžké poznat, co je původní fotografie a co je dotvořené na počítači.
Můj největší majstrštyk mne ale čeká v podobě zmiňované skupinové fotky ze školky. Tam je potřeba dorobit kousek dítěte a značný kus pozadí, což je komplikované a zajímavé.

Už je to víc jak rok, co jsem si dal neplánovanou pauzu od focení. Fotografický přístroj jsem nezavřel do šuplíku úplně, fotil jsem pár polozakázek, ale svou volnou tvorbu jsem v podstatě dokonale zazdil. Nejenže jsem nic pro sebe nefotil, také mi zmizela chuť do úprav již nafoceného. Až teď jsem zavítal do svých složek, kde čeká mnoho obrázků na přebrání a editaci. Předsevzal jsem si, že úpravám budu věnovat alespoň dvacet minut denně, abych co nejdříve pořešil staré resty. A co je hlavní, chci zase fotit...

Aktuálně hledám modelky a modely převážně z Brna na TFP focení:

- Portréty kdekoliv v Brně (případně okolí směr sever), malý rychlý photoshoot (ideálně v místě pracoviště či bydliště modelky pro minimalizaci cestování), jeden outfit, pár jednoduchých fotek

- Pro svůj projekt hledám kluka, co by se dokázal obléci jako Legolas. Tedy ideálně někdo z LARP komunity. Dlouhé blond vlasy (paruka) a nějaký základní outfit a rekvizity. Nemusí to být autentické, jen alepoň vzdáleně rozpoznatelné.

Někdy v budoucnu plánuji fotit:

- pohraniční stráž (padesátá léta - typ Král Šumavy)
- auto (jakákoliv amerika)
- osmdesátkový aerobic